Západ slunce na Sněžce

Pokud v létě taky dáváte přednost aktivní dovči před válením se na pláži a navíc se Vám letos moc nechce do zahraničí, tak tu pro Vás něco mám. Sněžku! Ale ne jen tak. Sice je to pořád vejšlap, ale s překvapením na konci.

Na tenhle nápad mě přivedla před rokem kamarádka. Ani jedna z nás na Sněžce nikdy před tím nebyla. A ona přišla rovnou s tím, že půjdeme na východ slunce. Takže vstávačka ve 2 ráno a hurá nahoru! No.. bohužel nám to loni moc nevyšlo. Nahoru jsme se sice vyškrábaly, ale bylo tak zataženo, že jsme z toho stejně nic neměly. A tehdy jsem si řekla, že se tam musím jednou vrátit.

Rok se s rokem sešel, je tu začátek srpna a my začali s přítelem plánovat, kam bychom zas mohli vyrazit. No já v tom měla jasno už od začátku. A tak jsme koupili novej batoh, pláštěnky a čelovky a jelo se. 

Za ten uplynulej rok jsem měla docela dost času to promyslet, a proto jsem si řekla, že bude mnohem lepší jít se podívat na západ, než na východ. Ubytování jsme si domluvili přímo v Peci pod Sněžkou a na cestu jsme se vydali asi kolem třetí odpoledne. Šli jsme po červené až k Modrému Dolu, kde jsme se vydali dál po žluté, která se napojila na modrou. Ta nás dovedla až na hranice s Polskem - odtud je to na vrchol už jen kousek. Tahle trasa je sice trošku náročnější, než kolem Růžohorek, zato ale máte celou cestu na co koukat. Za Vámi jde pak krásně vidět celé údolí a po cestě je i menší vodopád, takže to utíká mnohem rychleji. Až na horu nám to trvalo tři hodiny - se zastávkami na kávičku, zmrzlinu a kochání. Nahoře jsme si pak dali sváču a čekali, co se bude dít. A víte co? Nakonec nám to vyšlo!

Pokud se tam budete taky chystat, dám Vám pár užitečných rad. I když je léto, nabalte si s sebou zimní bundu, popř. čepici, rukavice a teplý ponožky. Nezdá se to, ale večer mi poděkujete. Pohorky taky nejsou úplně k zahození, ale přítel to zvládl i v teniskách. Určitě si vezměte čelovky, abyste trefili i zpátky. Dost vody a nějaký jídlo je myslím samozřejmost.

Nakonec bych ještě ráda napsala, proč si myslím, že jít na západ slunce je lepší volba, než východ. Pokud nejste takoví střelci, jak já s kamarádkou, tak by Vás nejspíš ani nenapadlo, se bez předchozí zkušenosti škrábat na kopec uprostřed Krkonoš ve tři ráno. Ano, byl to nezapomenutelnej zážitek, ale teď si klepu na čelo, že jsme byly vážně blázni. Dvě holky samy v noci v lese, kde to neznají.. No a pokud si s podobnou myšlenou teď pohráváte Vy, tak Vás možná odradí ta příšerná zima, co tam ráno je. Večer alespoň čekáte na sluníčku, které Vás sice jen malinko, ale zahřeje. Navíc ve dvě ráno moc neodhadnete, jestli bude nahoře zataženo nebo ne (ale to moc nejde ani tak). A taky jít někam a vlastně pořádně nevědět kam, není moc příjemný. 

Pokud jste někdy vyrazili na podobné dobrodružství, budu moc ráda, když se se mnou v komentáři podělíte o svoje zážitky. A těm, co se na sunrice/sunset teprve chystají, přeji hodně štěstí a jasnou oblohu!