Moje cesta #1: AU-PAIR POBYT

Krásnou neděli, jak jsem slibovala, byla bych ráda, kdybych sem tam zase zvládla na blog něco přidat. Na základě toho, jsem se rozhodla, že udělám sérii článků o "věcech", o kterých si myslím, že mi daly něco do života. Bude to nejspíš formou krátkých příběhů, kde Vám danou situaci popíšu a zhodnotím, co mi to dalo. Myslím, že by to mohlo být super pro všechny, kdo se v životě snaží někam směřovat a připadá jim, že nastává spousta situací, o kterých si myslí, že nejsou buď úplně dobré, nebo mu připadají zbytečné a akorát ho brzdí. Nejsem člověk, co by v životě dokázal něco skvělýho, ale mám svoje sny a chci si je plnit. A tyhle články by měly být právě pro ty, kdo také nečekají že jim štěstí spadne do klína.

Chtěla bych, aby Vám tyhle články zprostředkovaly moje zkušenosti, to, co mi některé věci daly, nebo naopak vzaly. A mohli jsme tak spolu sdílet naše cesty, protože jak já hrozně ráda říkám, je super nechat se inspirovat od jiných lidí, ale zároveň - a to je možná ještě důležitější -  je důležité se poučit i z jejich chyb, abychom je nemuseli opakovat i my.

Zároveň jsem přemýšlela, jak tuhle sérii článků pojmenovat a zatím jí dám provizorní název "Moje cesta" - pokud byste přišli s nějakým originálněším návrhem, tak budu moc ráda, když se s ním se mnou podělíte v komentářích. 

Au-pair pobyt

Tuhle sérii bych ráda začala článkem o tom, jak jsem strávila letní prázdniny v Německu jako au-pair. Miluju dobrodružství a spontánnost - takhle nějak to taky začalo. Po maturitě jsem byla rok na jazykovce na pomaturitním kurzu němčiny a tak nějak jsem uvažovala, že bych chtěla chvilku v německy mluvící zemi žít. No samozřejmě jsem to začala řešit asi měsíc před začátkem letních prázdnin (myslím, že to bylo v roce 2018). Oslovila jsem tedy jednu agenturu - konkrétně agenturu Jana, která mi nabídla pár rodin. Vzhledem k tomu, že zbývalo už málo času, vybrala jsem si asi třetí rodinu, která byla v daném termínu k dispozici. Byla to maminka s dvojčátky (2,5 roku) - Sara a Gina. Rodina bydlela asi 50 km od Frankfurtu nad Mohanem v jednom menším městečku. Samozřejmě to není jen tak - musela jsem vyplnit spoutu papírů, napsat něco jako motivační dopis a podobně, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout. Takhle to začalo a pak už přišlo jen ubrečený rozloučení s mým přítelem a vydala jsem se do neznáma.

Pokud nad podobným dobrodružstvím také přemýšlíte, tak Vám sem sepíšu pár výhod, které Vám to přinese:

• poznáte nové lidi, novou kulturu - a to do hloubky, protože máte možnost na tom místě chvíli žít
• máte možnost jazykového kurzu, který já jsem nakonec neměla, ale i tak jsem se něco málo přiučila
• nová zkušenost - víc, než zlepšení se v jazyku, si cením právě zkušeností, které mi to dalo - ať už osamostatnění se, tak také potřeba naučit se jednat v nových situacích a ještě k tomu v cizí zemi (toho ale není potřeba se bát, protože Vám to v tu chvíli ani nepřijde, uvidíte to až s odstupem)
• až na poplatek agentuře, který se Vám stejně mnohonásobně vrátí, máte ubytování, stravu, výlety a často i část jazykového kurzu hrazenou hostující rodinou
• navíc máte i kapesné od hostující rodiny
• v podstatě si můžete zkusit žít nějakou dobu zadarmo v cizí zemi
• tohle je nejspíše hodně o předchozí domluvě, ale máte tam také spoustu volného času (já všeho všudy pracovala asi 6 hodin denně a jeden den jsem měla úplně volno.
• tohle bude brát většina z Vás spíš jako nevýhodu, ale myslím si, že i pokud máte třeba přítele nebo přítelkyni, tak se to vyplatí. Já v té době už přítele měla necelý rok a zvládli jsme to. Sice se nám stýskalo, ale myslím, že to ten vztah posílilo a je to taková dobrá zkouška. Navíc pokud jedete na dlouho, tak se můžete navštěvovat. My jsme si řekli, že dva měsíce není zas tak dlouhá doba.
• máte zázemí a hostující rodina často nemá problém s tím, aby za Vámi někdo na pár dní přijel (záleží ale na domluvě)

Na co si dát pozor:

• nenchávejte to na poslední chvíli - dejte si dostatek času na to, abyste si mohli vybrat rodinu, se kterou budte 100% spokojení
• rozhodně bych nejela nikam, pokud bych nebyla krytá agenturou
• pojištění - Vám pravděpodobně zaplatí hostující rodina v té zemi, ale já si projistotu sjednala i cestovní pojištěná u nás 

No a co mi to dalo/vzalo?

Nakonec ta nejdůežitější část a v podstatě poslání, které bych chtěla, aby měl každý článek z této série. Dva měsíce v Německu pro mě bylo jednoznačně jedno z nejlepších rozhodnutí, co jsem kdy udělala. Nemůžu říct, že bylo vše perfektní, ale moc ráda na to vzpomínám. Byly to sice jen dva měcíce, ale dalo mi to opravdu hodně. Nejvíc asi po psychické stránce. Jste najednou někde, kde máte odstup od svého dosavadního života a začnete se na věci dívat z jiné perspektivy. Zjistíte, co pro Vás má opravdu nějakou hodnotu a co už tak důležité třeba není. To byl největší přínos pro mě. Zároveň jsem si tam hrozně odpočinula a tím i měla ten čas na sebe, který jsem v Česku kvůli škole a časově náročné brigádě neměla. Procestovala jsem kousek Německa - poznala Frankfurt, Mohuč a jiná města. Zjistila jsem, jak jinak se může žít jen pár set kilometrů od nás. Poznala jsem, jací tam jsou lidé. A tohle všechno jsou věci, které za týdenní dovolenou nemáte šanci stihnout. Od doby, co jsem se vrátila, tak všem říkám, ať určitě jedou, že to stojí za to - i kdyby jen na ty dva měsíce. Vzpomínat na to budu celý život!

Takže pokud nad tím přemýšlíte, tak neváhejte! Klidně i teď, v této době, si myslím, že se to vyplatí. A neříkám to jen tak, momentálně mám kamarádku v Rakousku, která je tam od září a zvládá to! :)

Jestli máte nějakou otázku, připomínku, nebo cokoli, určitě se můžete zeptat buď v komentářích, nebo mi napiště třeba na Instagram! Budu moc ráda za každou zpětnou vazbu!

♥