Co (ne)dělat v RESTAURACI

Servírku dělám brigádně již pár let, ale stálě mě nepřestává fascinovat, čeho všeho jsou někteří lidi v restauraci schopni. Na některé věci už jsem si zvykla, ale někdy mám vážně chuť se daného jedince zeptat "PROČ?". Opravdu by mě totiž zajímalo, co je k takovému chování vede. Pokud jste některou věc z následujícího "seznamu" někdy taky udělali, budu moc ráda, když mi to v komentáři objasníte.

Začíná to hned, jakmile daný host vstoupí do restaurace a neobtěžuje se za sebou zavřít dveře. Projde kolem baru a ignoruje skutečnost, že tam vůbec nějaká obsluha je - natož, aby pozdravil. Tři minuty se rozhlíží po poloprázdné hospodě a jelikož je sám, tak si vybere ten největší stůl, a když je ta možnost, tak ještě k tomu ten jediný, který není uklizený. Po cestě si ještě rád sám vezme jídelní lístek. 

Když pak za ním příjdu ke stolu, neobtěžuje se odpovědět na pozdrav a hned na mě spustí: "Jakou máte točenou limonádu?" Když mu odpovím, že žlutou nebo malinovou, tak se ještě ptá: "A kofolu nemáte?" V tu chvíli se mi již začíná chtít brečet, co za idiota to zase přišlo. Vybere si polévku a já se ho zeptám, jestli chce malou nebo velkou. Odpověď je vskutku jednoduchá: "přece normání." - Doteď vlastně nevím, která je ta "normální", protože je to pokaždé jinak.

Častým problémem ještě bývá to, že daná osoba neumí číst. Nejednou se mi stalo, že jsem přišla po pěti minutách, kdy host studuje lístek a zeptá se mě,  hledíc na stánku s polévkami: "A jakou máte polévku?" Někdy se také stává, že host zapíchne prst do lístku a řekne: "Dal bych si tohle." - V takovém případě odmítám cokoli luštit na dva metry a slušně ho poprosím, jestli by to zvládl i přečíst. 

Věc, která mě opravdu fascinuje, je to, proč si hosté berou ubrousky, které jsou mezi miskou s polévkou a talířem, na kterém miska stojí a ne ubrousky, které jsou ve stojánku na stole. Ten ubrousek tam není jen tak, ale proto, aby ta miska po talíři neklouzala. Takže pak vždy odnáším plnou náruč talířů a balancuji, aby mi to někde neulítlo - nejlépe na některé z děcek, jež si jejich milí rodiče nedokážou pohlídat a nechají je, aby se nám motala pod nohama.

Když pak host zaplatí, aniž by nechal jedinou korunu navíc, zvedne se, nezastrčí po sobě židli a bez rozloučení odchází. 

Opravdu ráda bych napsala, ať to berete s nadsázkou, ale tohle je bohužel úplně normální chování některých jedinců. V zásobě mám ještě spoustu historek z placu, nad nimiž vždy jen žasnu, takže pokud budete mít zájem, ráda se o ně s vámi podělím v další článku. Mějte krásný den a nechovejte se dnes na nedělním obědě v restauraci jako burani, děkuji. 😄